Taj Mahal
Začínáme s kulturním vyžitím, minulý týden jsme navštívili jeden ze sedmi divů světa hrobku Taj Mahal. Za neskutečné vstupné 20 Rs - cca 10 Kč (aspoň na něco jsou ty diplomatické kartičky dobré, při vstupech je na nás pohlíženo jako na Indy), u vedlejší pokladny pro cizince visela velká tabule se vstupem 800 Rs. Taj Mahal je nádherné místo, opravdu stojí za to se tam podívat.
Motto našeho výletu bylo: Cesta je cíl. Po "national highway" nám 200 km dlouhá trasa trvala něco přes 4 hodiny. Při průjezdu městem či vesnicí se rázem „dálnice“ mění na místní tržnici se všemi náležitostmi: krávami, kozami, cyklisty, chodci a prodavači všeho možného. I zde stále platí pravidlo, jeď jakkoliv, hlavně nepoužívej zrcátka, sklop je, ať o ně někde nepřijdeš. Ještě, že ty naše jsou docela robustní - jedno už dostalo zatěžkávací zkoušku od nákladní rikši.
Od parkoviště k 1 kilometr vzdálenému Taj Mahalu nás dopravil povoz tažený velbloudem. Cestu zpět jsme absolvovali pěšky v doprovodu 20 "obchodníků" nabízejících všemožné "suvenýry". Dostáváme se ve smlouvání na další level - hlavně E. (ovšem jen díky tomu, že jsem to opravdu nechtěla) - základem je opravdu neprojevit zájem. Startovací cena za 3 odporné propisky byla 100 Rs, během kilometru jsme se dostali na 15 propisek (i s krabičkou) za 50 Rs. Značně nám tedy stouplo sebevědomí - i když nám určitě brzy zase sklapne – ti ďáblíci poznají, kdy o to člověk má zájem a pak prostě tolik nesleví.
Počasí se nám začíná horšit - přibližuje se konci srpna v ČR - večery a rána jsou už na mikinu. Přes den je kolem 20 stupňů. Zahradníci už ale nosí i zimní bundy a čepice. Během Vánoc se konečně chystáme poznat trošku Dillí, zatím jsme toho z památek moc neviděli. V neděli jsme navštívili místní železniční muzeum - docela hezké, ale vypadá to, že tak jak jim to tady Britové kdysi nechali, tak to tady mají. Poprvé jsme taky viděli tančící kobry a píšťaláka. A údajně má Dillí i ZOO!
Taky se nám podařilo navštívit jednu místní svatbu (teda spíš jen posvatební hostinu pro část rodiny, která žije v Dillí) - takže nějakých 400 lidí. Zajímavé, ale byla to jen žranice, takže pravý indický obřad jsme neviděli. Holt nás budou muset zase někam pozvat - další indické pravidlo - čím víc bílých máš na akci, tím jsi váženější. Klasická indická párty má tyto parametry - pracovní den, v 20,30 začátek akce, do deseti dorazí Evropané, kolem 23 hod dorazí většina místních, po půlnoci se otevírá raut (to už my tam ale většinou zase nejsme). Indický systém je - na začátku hodně pít, na konci se najíst a jít domů.
Byt už máme téměř zařízený, dokonce i znovu vymalovaná místa kudy prošli Indové (s absolutním klidem se opřou o bílou stěnu a je jim jedno, že mají úplně černé ruce). Takže teď už jen musíme přežít, až nám nastěhují novou sedačku, na kterou stále čekáme a pak už jen čekáme na kamarády, až si přijedou vypít kávu. Hola, hola - Česko, čekáme na tebe!
Předvánoční víkend se chystáme grilovat, sezóna je v plném proudu, tak toho musíme využít. Už známe místa, kde se dá nakoupit kuřecí, kde hovězí a kde vepřové maso (každé samozřejmě jinde). Tesco a Ikeu, kde se dá nakoupit úplně všechno tady zatím nepostavili. Nákup masa je vždy obrovský zážitek - člověku se hned začnou otvírat chuťové pohárky. Zatím máme jen fotky z nákupu ryb a kuřecího, hovězí jsme si radši nechali na příště.